Můj příběh

Ahojky všichni ☺️,

jsem Serafina, tedy to je taková přezdívka mého jména Zdenka Serafinová. Během čtení Kdo jsem aneb z Krkonoš na Kypr se dozvíte, jak jsem k přezdívce Serafina přišla a vím, že Vás to i pobaví😄. 

Narodila jsem se v Krkonoších, ale část roku žiji na Kypru. Užívám si tak obojího, střídám vysluněný pobyt u moře s osvěžujícím pobytem na horách. Mám čas na Yogu i na cestování po světě. Když se ohlédnu zpět, cítím obrovskou vděčnost k celému vesmíru, že mi vždy pomohl, kdykoliv jsem si něco z celého srdce přála, ale také, že mi dal velké životní lekce, vždy jen tolik, abych se mohla zase zvednout a jít dál a dál, protože jen tak může člověk dosáhnout svého cíle.

Pochopila jsem, že můžeme dosáhnou všeho, čeho si zachceme, protože naše možnosti jsou neomezené. Je to jen na nás, jaký život žijeme a na jakou cestu se vydáme. Chtěla jsem žít u moře i v Krkonoších a to jsem si splnila.

Cesta k tomuto životnímu stylu však nebyla vystlána lístky růží, byla to cesta trnitá a pokud se chcete dozvědět, co všechno se na ni stalo, přečtěte si můj příběh. Třeba Vám to pomůže nebát se opustit vše co je jisté a vydat se někam, kde nevíte, co vás čeká. Ten první krok je asi nejtěžší.

Často se mě známí a kamarádi ptají, jak jsem se dostala z Krkonoš na Kypr a kde je to lepší? Kypr má úžasně krásné Středozemní moře, které na východní části ostrova připomíná tyrkysovou barvu Karibiku. A Krkonoše jsou nádherné, jsou místem , kde jsemvyrůstala, kde jsou mé kořeny. Zatímco Karibik je daleko, tak cesta z Krkonoš na Kypr trvá jen o trochu déle, než kdybych jela na Moravu.

Jak to vše začalo? V Krkonoších jsem se narodila, pracovala, vdala se, porodila syna, s manželem postavila dům, rozvedla se, přišla o dům. Během tohoto procesu jsem se honila jak pes a tahala jsem jak býk, dnes už nechápu, jak jsem to vlastně všechno stíhala a vydržela.

Syna jsem dávala už od 6 měsíců do jeslí, abych mohla vydělat na stavbu domu a splácení půjček. Vstávala jsem za tmy, prohrabávala se sněhem, z práce chodila domů taky za tmy, práce mě nenaplňovala a domů jsem nosila pár korun.

Syn dostal lupénku a potřeboval moře. Všichni víme, že pobyt u moře je zdravý a pomáhá nejen dětem. Jenže jsme si to prostě nemohli dovolit a tak jsme začli pronajímat prostor i u nás doma. Každý den do práce a po práci večer uklízet a převlékat po hostech postele, a to nezmiňuji domácí práce, uvařit a nakoupit.

No myslím, že to všichni znáte:) U nás ubytovaní turisté si po hezkém dni stráveném venku chodili popovídat za mnou až do kuchyně, kde jsem se snažila narychlo něco uvařit a udělat úkoly se synem. Byla jsem nespokojená, uhoněná, vystresovaná, neměla jsem na sebe čas, neměla jsem žádné soukromí. Přemýšlela jsem, jak z toho ven.

Začátku mé nové cesty pomohla i náhoda. Při jednom z našich krátkých pobytů u moře v Řecku jsem se seznámila s majitelkou maličké CK a ta potřebovala někoho k ruce. Začala jsem pomáha a organizovat první výlety po Řecku, průvodcovat je a zjistila, jak moc se lidem líbí, když jim na cestách vyprávím co nejpestřeji. Milovala jsem příběhy.

Lidé si často po prvním výletu chodili kupovat další. Začali mě a mé výlety doporučovat a pobyty malé CK se rychle začli rozrůstat o výlety po Recku a prilehlych ostrovech. Majitelka CK byla spokojená, protože vydělávala, já jsem měla možnost zůstat u moře déle. Třeba celé letní prázdniny a vydělat víc pěněz.

Viděla jsem, jak je můj syn zdravý a šťastný. Na sluníčku lupénka postupně mizela a přestože se říká, že je nevyléčitelná, tak naše dětská lékařka přiznala, že syn již lupénku nemá. I já jsem se cítila zdravotně mnohem lépe. Dělala jsem práci, která mě naplňovala, mohla jsem si něco našetřit na zimu a postupně dostávala další nabídky na spolupráci s CK.

Jednoho dně mě oslovila již velká CK s nabídkou práce na ostrově Kypr. Nadechala jsem se a řekla proč ne. Vrátit do Česka se mohu přece vždycky.

Na Kypr jsem přijela v roce 1999. Ze začátku se mi tam nelíbilo, protože jsem ostrov neznala, neměla jsem hezké ubytování  ..sdílela jsem velmi malý apartman na velmi rusne ulici a bydleli jsme spolecne s Číňankou Juju a Finkou Tinou.Jako nováček  jsem  se, ze začátku, dost často , při cestách autem na ostrově ztratila.

Jezdí se tam vlevo misto vpravo, mluví se dialektem, který je jiný než Řečtina, kterou jsem již znala. Většinu času jsem trávila v noci na letišti a ve dne hledáním hotelu, kde byli načasované schůzky s klienty.

Byla jsem delegátka CK. O této práci sní mnoho mladých lidí, ale až v praxi se teprve zjistí, že je to práce náročná. Musíte mít rádi lidi, protože Vám mohou nečekaně vynadat za něco, co nemůžete ovlivnit, musíte být milí, usměvaví a pozitivní v každé situaci.

Nikoho nezajímá, že jste strávili celou noc na letišti, protože bylo zpoždění, že jste nevyspalí nebo že vás třeba něco bolí(ať již psychicky a nebo fyzicky). Vy jste od toho, abyste problém klienta vyřešili a smířili se s tím, že někdy prostě nemá řešení a že to padne na vaši hlavu. Jste vlastně čas od času obětní beránek.

Hotel je přeplněný vaší vinou, klient je naštvaný již z domova, z okna vidí málo moře a moc parkoviště. Příběhy ze života delegátů CK, které píše sám život. Důležitý je úhel pohledu - s úsměvem tenkrát i nyní jsem šla dál svoji cestou.

Dostala jsem šanci a vystudovala jsem na Kypru Školu průvodců, kde jsem získala licenci na památky. Poznala jsem ostrov, jak své boty a to i díky tomu, že jsem se v prvních letech při objevování Kypru vícekrát ztratila a dojela na jiné krásné místo, o kterém v průvodci ostrovem nebyla žádná informace a díky tomu bylo málo turistické a musím dodat, že z právě z tohodle důvodu i hezčí.

Poznávala jsem život na malých vesničkách, objevila soukromá vinařství v horách, ochutnala nejstarší značkové víno na světě Commandaria a také Charupomelo neboli černé zlato ostrova tj. Carobový sirup(více v knize).

Objevila jsem tradiční řemesla a místní neturistickou kuchyni se specialitami, které je možné uchutnat právě jen na takových neturistických místech a o kterých ví jen místní. Získala jsem recepty od místních hospodyněk se kterými se s Vámi podělím.

Postupně jsem opustila masovou turistiku a začala jsem dostávat práci průvodce s cílem ukázat ostrov. Říká se tomu propagace ostrova. Jezdila jsem s novináři, herci, zpěváky, kameramany, speciálními skupinami jako fotbalisti, golfisti atd. Jednoho dne jsem měla ukázat novinářům Hotelový resort Yogy a tam jsem potkala i svého prvního autentického učitele Yogi Raviho z Himalájí.

Začla jsem u něj studovat a od té doby jsem na další cestě. Praktikuji Yogu v denním životě, jezdím na Bali do Indie či USA a poznávám mnoho lidí, kteří hledají to, co máme všichni v sobě - sami sebe.

No a protože s úsměvem na tváři jde všechno líp, tak Vás tímto zvu na cestu Kypr se Zdenkou, plnou usměvavých i úsměvných příběhů. Určitě se dozvíte, co o Kypru nevíte. Jak se na Kypru lidem žije a taky něco z historie. Jaká jídla Kypřané rádi mají a tak jak se setkávají. 

A NESMÍM ZAPOMENOUT NA KRÁSNÉ A NESMRTELNÉ PŘÍBĚHY Z MYTHOLOGIE 

No a pokud se rozhodnete se na Kypr vypravit, věřím, že moje příběhy v knížce Kypr Se Zdenkou  budou inspirací kam se podivat, co nevynechat, jak se dobře najíst, co si odvézt jako suveýyr, atd. Je toho spousta. A někdy není ani potřeba někam hned cestovat, stačí jenom klik klik klik(ovat).

Vaše Serafinka:)